PPŽ: Exkurze do ČT

Autor fotky: Tomáš Máša

Škola někdy dokáže potrápit mysl studenta. Vysoká škola k tomu přidává jistou nadstavbu. Jsme totiž všichni dospělí a je nemyslitelné přemýšlet o tom, že by na exkurzi byla zajištěna společná doprava. Ach, jak dětinský a pošetilý jsem, že mě něco takového vůbec napadlo. Jen do mě, smějte se…
Ano, tohle je má první zkušenost ještě před tím než se tento úžasný zážitek, spjatý s návštěvou České televize v Praze, uskutečnil. Proto jsem se rozhodl zvolit dopravu autem. Jiné varianty by stály v přepočtu stejně nebo o pár desítek korun méně, což je zanedbatelná částka.
Den to nebyl nikterak pěkný – klasický deštivý. Vstávat jsem musel o něco dříve, poněvadž do školy chodím v dopoledních až odpoledních hodinách. Cesta po dálnici měla trvat hodinu a dese minut, k čemuž jsem měl ještě dobrých čtyřicet minut k dobru. Jak se cestou ukázalo, dálnice byla před Prahou ucpaná, takže jsme díky Google Maps sjeli na výjezdu pár kilometrů před zácpou, abychom neuvízli na místě. Bohužel ani na nové trase jsme se nevyhnuli koloně vozidel, ačkoliv v porovnání s tím, co bylo na dálnici, šlo ještě o příjemný zážitek. Jenže čas začal neuvěřitelně odsýpat a rezervní čas začal ubývat. Zmocňovala se mne předtucha, že na místo nedojedeme včas, a tak se i nakonec stalo. Přijel jsem přibližně s tříminutovým zpožděním.
Zjištěním toho dne bylo, jak dokáží být neochotní a neempatičtí někteří jedinci z mého oboru. Když někomu napíšu, že na místě podle navigace budu za šest minut (přetáhnu domluvený čas začátku) a dostane se mi odpovědi: “Máš jen čtyři.”, kroutil jsem nevěřícně hlavou a odepsal pouhé “Ok”. Někdo jednou nepřišel pozdě a vlak neměl zpozděni, protože jsem s ním nejel. To by pak byla jiná pohroma. Dohadovat se o tom přes Messenger, aby na mě tento krátký časový úsek počkali, nemělo smysl. Marně jsem věřil v zázrak, že je ještě zastihnu.
Došel jsem na recepci ČT, kde jsem ohlásil účel své přítomnosti. Následně jsem byl poslán do budovy zpravodajství, kde se uskutečnila exkurze – její první část. Tam jsem se dozvěděl, že mě nemohou pustit, neboť neví, kde se momentálně skupina s mými drahými kolegy nachází, tak ať někomu z nich zavolám. Zkoušel jsem psát a volat a na všech frontách ticho jako v hrobě. Najednou nikdo neměl mobil po ruce, neshlížel příspěvky na Facebooku, nečetl zprávy a nechatoval – ukázkoví studenti. Ale možná jsem se jen obracel na nevhodné osoby.
Naštěstí jsem nebyl jediný, kdo měl zpoždění. Radil jsem jim, aby to otočili, jelikož s informací, které jsem vyrozuměl, jsme zkrátka měli smůlu. Byl jsem děsně naštvaný a chtěl jsem jet pryč. Jenže pak se stalo něco, co se vlastně podařilo zjistit zpožděnému kolegovi. Mám počkat na místě, neboť exkurze má ještě další část, při které nás skupinka, která se ji účastní, vezme na palubu.
Na místě jsem čekal dobrých čtyřicet minut. Z toho jsem několik desítek minut strávil ve společnosti svých kolegů, kteří měli o dost větší zpoždění než já, takže jsem se trochu uklidnil a trošku si z toho zpoždění dělali legraci.
Druhá část exkurze se odehrávala v budově, kde jsem byl prve. Byl nám puštěn jakýsi dokument, který byl připravený snad pro děti ze základní školy a dozvěděl jsem se několik zajímavostí. Česká televize není státní, což se zdá není synonymem slovu veřejnoprávní, ale patří každému z nás, alespoň jako nepatrné zrnko prachu ve vzduchu. Cožpak občané České republiky netvoří stát? Na poplatcích se vybere přibližně šest miliard korun ročně a v České televizi pracují lidé různých oborů. Dále si ČT vydělává prodejem suvenýrů a některých pořadů – nejvíce v zahraničí jde na odbyt večerníček. Spletitost chodeb mi neuvízla v hlavě, ale myslím si, že to paní přirovnávala k Václavskému náměstí, ale nejsem si jistý.
V poslední řadě jsme se prodírali chodbami a různými studii, ve kterých bývá kvůli světlům vysoké teploty. Viděli jsme rozebrané kulisy, prázdná studia a postavené kulisy k seriálu První republika, což mi přišlo jako jediné zajímavé z celé prohlídky – vidět, jak odlišně vypadá seriálová scéna od toho, co vidíme na obrazovce.
Z první části jsem přišel jen o náhled do zpravodajských studií, i když tam by bylo nejspíš něco k vidění. Bohužel už to nikdy nezjistím a zjišťovat nehodlám.
Celkově bych řekl, že přínos této exkurze byl 5 %. Jde o televizní stanici, kterou zrovna nesleduji – vlastně žádnou nesleduji. Dostalo se mi nepatrné množství informací, pohled na chodby, prázdná studia a jednu scénu. Asi šlo o jeden z těch dnů, kdy se v ČT nic neděje.
Kdybych si raději pořídil nějakou hru nebo knížku, měl bych z toho rozhodně větší potěšení. Alespoň jsem se zastavil u Mekáče, takže za měsíc zase, ale tentokrát do Českého rozhlasu.
A trochu sarkasmu nakonec. Těch pár fotek, které jsem pořídil uvnitř budovy zůstanou ležet v mém smartphonu do doby, než budu provádět čistou instalaci systému nebo opustí tento svět, poněvadž i cloudové uložiště pro ně není bezpečným místě. Zkuste Google…


Komentáře

  1. Exkurze v prostředí jako za socialismu :D Čekala bych, že prostory České televize nabídnou víc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, tak nevím jak první část, ale druhá za to nestála.

      Vymazat
  2. Já bych jen rád dodal, že společná doprava byla v podstatě zajištěna. Mohli jsme jet přímo s vyučujícím vlakem z Ústí. A kdyby náhodou i ten vlak měl zpoždění, odpadl by problém s nevpuštěním do prostorů ČT, a to právě díky vyučujícímu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nebudu se radši vyjadřovat, jen tě odkáži na příspěvek v naší skupině z 12. března, třeba pochopíš.
      Děkuji za komentář, příště se alespoň podepiš ;-)

      Vymazat
    2. Odkážu tě k příspěvku ze 17. března, pro upřesnění ;-) S pozdravem, Martin Pešout

      Vymazat
    3. To už je relevantní informace a problém v komunikaci. Však to myslím sarkasticky, což je reakce na již zmíněný příspěvek a debatu ve studovně, kde jsem byl označen jako "dítě" a že nejsme na základní škole (byls tam).
      Dál bych to tu nerozmazával. Nikdo ti nebrání v tom, abys napsal svůj článek se všemi detaily kolem. Tohle jen úzký pohled mýma očima s trochou nadsázky, ironie, sarkasmu a všeho, co ke mně patří.

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky