PPŽ: Humbook mýma očima


Všechno je jednou poprvé. První ročník literárního festivalu pro mladistvé, Humbook, který byl pořádán dvěma českými nakladatelstvími: Fragment a CooBoo. Vše proběhlo 15. října v  Kulturní centrum Vltavská, Praha. Po vstupenkách se během několika dnů zaprášilo. Už dva dny před zahájením události byly lístky na internetu vyprodány.

Na Facebook stránkách ISIC a události Humbooku se mi podařilo vyhrát lístky (celkem tři). Šlo o mimořádné štěstí, poněvadž bych další vstupenky nesehnal. Nechtěl jsem pokoušet štěstí, že bych na místě ještě sehnal. Sám bych určitě do Prahy nevyrazil, ale v tomhle ohledu jsem měl nadměrné množství štěstí, které dlouhou dobu spalo zimním spánkem.
15. září jsme vyrazili do Prahy autem. Vše bylo naplánované tak, abychom byli v hlavním městě těsně před dvanáctou. Na internetu se mi podařilo najít parkoviště za rozumnou cenu, a to ve vzdálenosti 10 minut od místa konání. I místního hlídače zajímalo, co se v okolí děje, že se mu ten den sjíždějí kšefty. Na jeho otázku jsme odpověděli „Koná se tu knižní festival.“.
Počáteční fronta nebyla až za roh, jako tomu bylo na úplném začátku. Pomalu jsme se sunuli dovnitř. Vůbec jsem netušil, co mám očekávat. Bude mě festival vůbec bavit? Poznám nové a zajímavé lidi? Dozvím se něco zajímavého?
Vevnitř vše zprvu působilo chaoticky. Lidé stáli všude a kolem panovala naprostá anarchie. Naštěstí k nám přišla slečna, která nás navedla k místu, kde se máme nahlásit. Naše jména si odškrtli ze seznamu a na ruku jsme dostali razítko s mimoněm, což bylo na můj vkus lehce dětinské. Už nic nestálo v cestě, abychom se vydali na průzkum.
Ačkoliv budova Sálu elektra působila ohromně, Humbook se odehrával v nepříliš rozlehlých prostorech. Hlavní sál s podiem, kde probíhaly besedy s autory. Meziprostorem s občerstvením a stánkem Knihy Dobrovský s možností nakoupit knihy zúčastněných autorů, ale i jinou Young Adult literaturu. Mezipatrem lemovaném zleva i zprava poschodím, kde hostesky připravovaly čaje značky Loyed, který nabízely hostům, ale také prostor k sezení. V horním patře se nacházela recepce, místo pro doprovodný program (židle v několika řadách), hru Pukec, psaní na psacím stroji, několik stolů se židličkami a vstup.
Zamířili jsme na první bod programu: beseda s pro mě neznámou autorkou Natalja Ščerba, které letos u nakladatelství Fragment vyšel první díl, zatím šestidílné fantasy série, Časodějové – Klíč času. Nechybět moderátorka, která uváděla i všechny ostatní besedy a překladatelka knihy, působící zároveň jako tlumočnice. Lidé z řad publika měli jedinečnou příležitost zeptat se na cokoliv, a to prostřednictvím webové stránky slide.com nebo osobně. Autorka pak vybrala tři lidi, kteří se zeptala a věnovala jim knihu s věnováním. Mezi trojicí vyvolených nesměla chyběti moje osoba (až se ke knížce dostanu a přečtu ji, určitě napíšu recenzi).
Bohužel jsem nestihl doprovodný program: Jak se vaří kniha, ale naskytla se mi možnost promluvit si s redaktory CooBoo. Poté se má cesta zkřížila s booktuberku Markétu (Svět podle Marillee), se kterou jsem prohodil několik vět.
Dalším bodem byla beseda s třemi českými autorkami, jmenovitě: Marie Rejfová, Lenka Dostálová a Michaela Burdová. O knihách prvních dvou jsem věděl pouze z doslechu, zatímco s literárním počinem třetí zmíněné, mám své zkušenosti (viz recenze Křišťály moci a Syn pekel). Zajímavý fakt z besedy: Dvě ze tří autorek si myslí, že se u nás nedá psaním knížek živit (S tím bychom něco měli udělat, ne?).
Když začala autogramiáda, vyrazili jsme ven. Uvnitř už bylo docela dusno a čerství vzduch byl ku prospěch.
Další neznámou byla americká autorka Ruta Sepetys. Když spustila příběh o tom, kým byla, jak se z ní stala spisovatelka a o čem vlastně píše, šel jsem koupit knihu: Sůl moře (recenzi očekávejte v průběhu příštích týdnu), abych si ji mohl nechat podepsat.
V průběh besedy se mi naskytla možnost popovídat si s Mollyvknize, což byl můj nejdelší rozhovor o knihách z celého Humbooku. Pak začala autogramiáda Ruty, takže jsem si stoupl do řady fanoušků, která se utvořila z levé i pravé strany pódia, kde autorka seděla a podepisovala se. Ve frontě jsem oslovil dvě slečny z Brna, z nichž jedna vyhrála povídkovou soutěž na téma: Divergence (Divergent Czech).
Téměř před cílem nám bylo řečeno, že se autogramiáda bude přesunuta a u autorky zůstali pouze ti, kteří byli v její těsné blízkosti. Chvíli panoval chaos, kde se odehraje pokračování, ale nakonec jsme se to dozvěděli (takže zpátky na konec řady). Frontu jsem si vystál, autorka se omluvila za zdržení a podepsala mi mou knihu. Poprosil jsem ještě, aby kromě mého jména připsala datum.
Během mé pouti za autogramem začala beseda s americkým autorem Christopherem Paolinim. Popravdě mi přišlo zbytečné zůstávat na tuhle část. Něco málo jsem vyslechl, ale jelikož mě bolely nohy, poněvadž všechna místa k sezení si lidé střežili už od druhé besedy, učinil jsem rozhodnutý. Zpocený a vyčerpaní, s vidinou, že už pro mě nic zajímavého nebude, jsme se rozhodli vydat domů. Knihu Inheritence jsem měl od autora podepsanou z dřívějška a vidina další, mnohem delší fronty, mě nelákala.
Suma sumárum, byl jsem nadmíru spokojený. Humbook se mohl konat v lepších prostorách (větších, s lepší regulací vzduchu) a být lépe zorganizován (návaznost hlavního a vedlejšího programu, autogramiáda). Vždy jsem se dostal k vedlejšímu programu ve chvíli, kdy zrovna končil. Určitě příští rok půjdu znova!

Komentáře

  1. Perfektně napsaný článek. Přímo z něj dýchá spokojenost s celou akcí a nadšení nad správně využitým časem. je psán živě, lehkou rukou a občas i s humornou nadsázkou, hlavně na začátku. Jen tak dál

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj, určitě ještě budou nějaké zážitky. No, uvidíme...

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky